Equitation Science ve službách veterinární medicíny

29.10.2016 18:39

 

    Proč se vlastně zabývat teorií učení a tréninkem koní v souvislosti s veterinární péčí? Naprosto nejdůležitějším důvodem je poznatek, že proces učení probíhá neustále. Všechny živé bytosti v průběhu celého života neustále určitým způsobem reagují na podněty z vnitřního i vnějšího prostředí. Schopnost učení byla prokázána i u nejjednodušších organismů. Učení je zakódované evolucí - přežije ten, kdo se dokáže nejlépe přizpůsobit, tedy ten, kdo se naučí přežít.

 

    Většina z nás (veterinářů, majitelů, lidí kolem koní) si to neuvědomuje, ale ošetření koňského pacienta je svým způsobem trénink. Jako při jakémkoliv jiném tréninku dáváme koni podněty, na které on reaguje. Tedy vědomě, nebo nevědomě učíme koně, jak se chovat v konkrétní situaci a, v závislosti na následcích tohoto konání, i v podobných situacích v budoucnu.

 

    Řada veterinárních procedur je koním nepříjemná. Mohou to být bolestivé, nebo jinak stresující podněty, kterým má zvíře logicky tendenci se bránit. Některé z úkonů je nutno opakovat (třeba i několikrát denně). Kůň má tedy v krátké době mnoho příležitostí upevnit si chování, které se v té situaci vyplatí.  Už z povahy situace logicky vyplývá, že tím projevem chování bude nejspíše určitý druh obranné, nebo únikové reakce. Člověk, který koně ošetřuje, má možnost vést proces učení zvířete správným směrem - tedy ke spolupráci. Neznalost teorie učení ale často způsobí nevědomé vytrénování nežádoucího chování koně. Kůň se prostě bude učit, ať chcete, nebo ne.

 

    Jako veterináři i uvědomělí majitelé bychom se měli snažit o co největší úroveň welfare (životní pohody) našich zvířat. K tomu patří i mimimalizace stresu. V tréninku koní se postupně upouští od násilných metod. Člověk stále hledá nové cesty k porozumění koňské duši. Veterinární ošetření i přístup ke koňskému pacientovi obecně ale ucelenou metodiku postupu (narozdíl od tréninku) postrádá. Z pohledu mnoha lidí (ať už veterinářů, nebo chovatelů) k tomu není důvod, protože většinu koní lze efektivně fixovat, popřípadě sedovat. Ano, tyto techniky budou mít ve veterinární medicíně vždy své místo, ale... Koně si časem mohou vypěstovat obrannou reakci už na fixaci, nebo aplikaci sedativ do žíly (možná i sedovaní koně si odnesou určité poznatky, i když jejich vnímání je zkreslené). Fixaci, či sedaci problematického pacienta tak často předchází i pro koně bolestivé a zastrašující techniky - fyzické tresty nejsou ojedinělým jevem. Podle mého názoru je na čase pracovat s koňskými pacienty poněkud sofistikovaněji. Prostě proto, že to jde. Správným postupem je možné naučit koně velmi rychle spolupracovat a tolerovat i mírně nepříjemné veterinární úkony.

 

Proč využívat teorii učení při ošetřování koňských pacientů

  • Šetří čas (zpočátku to tak sice nevypadá, ale v dlouhodobějším časovém horizontu jednoznačně)
  • Snižuje riziko poranění zvířete a ošetřujícího personálu (nedochází k vyvolání obranné, nebo útěkové reakce zvířete)
  • Přispívá k udržení vysoké úrovně welfare (udržování nejnižší možné hladiny stresu u koně)
  • Nenarušuje vztah člověka a zvířete (jinými slovy: nevyrobíte si problematického koně)
  • Usnadňuje úkony - můžete naučit koně aktivně spolupracovat - když se tygr v ZOO naučí držet končetinu v neměnné pozici, dokud mu veterinář neodebere krev, proč by se něco podobného nemohl naučit kůň? :o)

 

Antropomorfizace vs. znalost pojmů a etologie

    Hovoříme-li o práci se zvířaty, nelze nezmínit jeden důležitý fenomén, a tím je antropomorfizace, tedy polidšťování. Vzpomeňte si, kolikrát jste svého koně potrestali (třeba i "dodatečně") se slovy: "On moc dobře ví, co udělal špatně!", "Ví, za co to má". Nebo kolikrát jste řekli: "Přesně ví, co po něm chci, ale neudělá to, protože...", "...dělá mi to naschvál", "chce mě akorát naštvat" a tak dále. Pokud by se tato nařčení zakládala na pravdě, mohli bychom koně právem považovat za celkem zlomyslná zvířata. Navíc tyto pochody vyžadují schopnost vhledu, která nebyla u koní zatím prokázána. Můžeme je tedy s klidem považovat za dílo antropomofrizace, neboli polidšťování. Jde pouze o vysvětlování zvířecího chování podle našich lidských šablon. O původu problematického chování nevypovídají vůbec nic. Díky polidšťování a našim nedostatečným vědomostem je chování koní často chybně interpretováno, z čehož vyplývá i neschopnost efektivně řešit chování nežádoucí.

 

    Vědecké výzkumy nám poskytují náhled do koňského myšlení. Popisují, jak koně přijímají podněty z prostředí a jak na ně reagují, jakými mechanismy se učí, a proč na daný podnět odpovídají konkrétním chováním. Poukazují na fakt, že nežádoucí chování koně může pramenit z toho, že možná není ve fyziologických možnostech zvířete pochopit požadavek tak, jak je předkládán, nebo na něj zareagovat způsobem, který by si člověk představoval. Pokud však člověk zformuluje požadavek jinak, kůň ho možná snáze pochopí a bude reagovat "správným" způsobem. Efektivní, etická a bezpečná spolupráce člověka a koně vyžaduje jasnou komunikaci na obou stranách. Ta může být založena jedině na znalosti kognitivních schopností koní, nikoliv na jejich přeceňování, ani nepodceňování.

 

    Proto se v následujících článcích budeme zabývat základními principy teorie učení a přístupem ke koním podloženým vědeckými poznatky, který je využitelný nejen jako efektivní přístup ke koňskému pacientovi, ale také v tréninku a každodenní péči o koně.

 

 

 

 

Použitá literatura:

Fiske Godfrey J.: How Horses Learn. Equine psychology applied to training. iUniverse;2005

McGreevy P.: Equitation Science: The Road Ahead; 2012

McGreevy P., McLean A.: Equitation science; Wiley-Blackwell 2010

Starling M., McLean A., McGreevy P.:The Contribution of Equitation Science to Minimising Horse-Related Risk to Humans. Animals; 2016

 

 

Zdroje:

Fiske Godfrey J.: How Horses Learn. Equine psychology applied to training. iUniverse;2005

McGreevy P.: Equitation Science: The Road Ahead; 2012

McGreevy P., McLean A.: Equitation science; Wiley-Blackwell 2010

Starling M., McLean A., McGreevy P.:The Contribution of Equitation Science to Minimising Horse-Related Risk to Humans. Animals; 2016