Podněty: jejich vnímání a zpracování

29.10.2016 18:41

 

    V předchozím článku jsme se seznámili s pojmy Equitation Science a teorie učení. Dříve než se začneme zabývat tím, jak se koně učí (tedy jak reagují na podněty z prostředí), je nutné porozumět tomu, jak koně podněty z prostředí přijímají a zpracovávají. Koně jsou považováni za jedny z nejvnímavějších zvířat. Poznatky o jejich smyslovém vnímání nám poskytnou cenné informace o původu mnoha projevů chování.

 

Co je podnět

    Podnětem je jakákoliv detekovatelná změna prostředí, která má potenciál vyvolat u živého organismu nějakou reakci. Podněty přicházejí buď z vnějšího, nebo z vnitřního prostředí. Mezi vnější podněty patří například změny prostředí, ve kterém se kůň vyskytuje, mohou to být různé předměty, nebo jevy. Můžeme tam zařadit i komunikaci mezi koňmi a signály přicházející od člověka. Podněty z vnitřního prostředí bývají nejčastěji fyziologické pochody, jako hlad, žízeň, strach... Kůň přijímá podněty pomocí smyslů.

 

Evoluční souvislosti: proč kůň vnímá tak, jak vnímá

    Pro správné pochopení funkce smyslů koně je třeba objasnit jejich evoluční souvislosti. Před svojí domestikací koně obývali rozlehlé pláně, po kterých ve stádech pomalu překonávali velké vzdálenosti. Tito velcí býložravci se stávali kořistí predátorů, před kterými je chránila početní převaha ve stádě a jejich bystré smysly (zejména zrak a sluch) a rychlé nohy. Jejich široké zorné pole a pohyblivé ušní boltce jim daly šanci ihned rozpoznat každý podezřelý podnět. I když kopyta a zuby koní jsou celkem účinné zbraně, reagovala tato zvířata až na výjimky na nebezpečí útěkem. Divoce žijící koně vnímali cokoliv nového jako potenciálně nebezpečné a reagovali na to útěkem do bezpečné vzdálenosti. Tato neofobie do značné míry přetrvává i u jejich domestikovaných potomků.

 

  • Zrak

    Oko koně je vysoce specializovaný orgán, který přenáší vizuální podněty do mozku pomocí optického nervu. Kůň má jedny z největších očí ze všech savců. Jsou posazeny po stranách lebky, což koni zajišťuje široké zorné pole. Kůň má největší zorné pole ze všech suchozemských savců. Předpokládá se, že zorný úhel koně je 350°. Na okrajích zorného pole (periferní vidění) kůň nerozlišuje objekty tak přesně, ale velmi dobře vnímá pohyb, případně náhlé změny v porostředí, které by mohly znamenat potenciální nebezpečí. Kůň tak může prudce zareagovat i na podnět, který my nemáme šanci vidět. Proto nám někdy připadá, že kůň "startuje" bezdůvodně. Kůň nevidí stejné barevné spektrum jako člověk. Rozeznává odstíny šedé, ale potíže mu dělá červeno zelené spektrum. Koně perfektně rozeznají jemné nuance v řeči těla.

 

  • Sluch

    Ucho zachycuje zvukové vlny a posílá je do mozku k analýze.  Ušní boltce koní jsou velmi pohyblivé a jsou schopny zachytit širší rozsah zvukových frekvencí než lidské. Lépe vnímá zvuky o vyšší frekvenci. Koně nedokážou s velkou přesností lokalizovat původ zvuku. Tato schopnost pro ně (na rozdíl od šelem) není nezbytně nutná. Zjednodušeně řečeno, koni stačí zhruba vědět, kterým směrem má utéct od nebezpečí. Za větrného počasí dochází k zastření zvukových vjemů. Koně se mohou stát více reaktivními, protože šum větru může překrýt zvuk blížícího se predátora, a tedy je evolučně výhodnější být za větrného počasí ve střehu.

 

  • Čich

    Příjemci čichových vjemů jsou chemoreceptory v nozdrách (zakončení čichového nervu v dutině nosní, Organum vomeronasale - trubicovitý útvar vyúsťující pod horním pyskem, známý také jako Jacobsonův orgán). Přijímají molekuly rozptýlené ve vzduchu. Čím více molekul daný předmět do vzduchu vydává, tím silnější čichový vjem z něho je. Většina čichových podnětů, které vnímají koně, je nám lidem utajená. Čich slouží k rozeznávání jednotlivých koní ve stádě. Má nezastupitelnou roli ve vztahu klisny a hříběte. Očicháváním moči klisny hřebec zjistí, zda je klisna v říji. Značkováním pomocí moči a trusu koně nechávají ostatním jedincům „zprávu“ o své přítomnosti, společenském postavení, reprodukčním statusu a podobně.

 

  • Chuť

    Také chuťové vjemy kůň přijímá pomocí chemoreceptorů. Těmi jsou chuťové papily na jazyku. Chuť poskytuje koni informace o výživné hodnotě potravy. Kůň rozpozná hořkou, slanou, sladkou a kyselou chuť. Chuť a vůně (společně s texturou) informuje koně o vhodnosti potravy.

 

  • Hmat

    Hmat je vnímán pomocí mechanoreceptorů, které jsou umístěny téměř po celém těle koně. Nejvíce se jich nachází na hlavě, především v oblasti uší. To má svoji logiku. Na hlavě se nachází nejdůležitější orgány, takové řídící centrum koně. Zároveň je většina míst na hlavě mimo zorné pole. Proto je manipulace v oblasti hlavy pro mnoho koní tabu. Hmatové vjemy můžeme rozdělit na vnímání tlaku, bolesti, chladu a tepla.

 

  • Vnímání bolesti

    Ačkoliv bolest je jeden z hmatových vjemů, budeme se jí zde věnovat samostatně. Receptory pro vnímání bolesti se nazývají nociceptory. Jsou to jednoduchá nervová zakončení a nacházejí se téměř ve všech strukturách těla koně. Bolest je definována jako nepříjemný prožitek spojený s aktuálním, nebo potenciálním poškozením. Vyvolává ochranné motorické reakce. Chování koně se mění, aby se předešlo, nebo se zastavilo poškození organismu. To je velmi důležitá informace ve vztahu k ošetřování koňských pacientů. Vnímání a chování koně, který trpí bolestí je oproti zdravému koni změněné. To je třeba mít na paměti jak z hlediska procesu učení, tak vlastní bezpečnosti. Bolest má mimo fyzické i psychickou složku - způsobuje koni stres.

 

Jak kůň vyhodnocuje podněty

    Přijímání podnětů pomocí smyslů samo o sobě pro vznik reakce a následné učení nestačí. Výkonným orgánem pro zpracování signálů je až na některé výjimky mozek. Podněty k němu přicházejí po nervových drahách ve formě nervových impulzů. Smyslové orgány tedy mění vizuální, sluchové, čichové, chuťové a hmatové podněty na nervové impulzy, které putují po nervových drahách k mozku.

 

    Stejně tak jako neexistují dva lidé, kteří by vnímali podněty stejně, nenajdeme pravděpodobně v tomto ohledu ani dva stejné koně. To je jeden z důvodů, proč se žádný kůň neučí stejně jako jiný.

 

 

 

 

Použitá literatura:

Fiske Godfrey J.: How Horses Learn. Equine psychology applied to training. iUniverse;2005

McGreevy P.: Equine Behavior. A Guide for Veterinarians and Equine Scientists. Saunders Ltd.; 2004

 

Zdroje:

Fiske Godfrey J.: How Horses Learn. Equine psychology applied to training. iUniverse;2005

McGreevy P.: Equine Behavior. A Guide for Veterinarians and Equine Scientists. Saunders Ltd.; 2004