Definice pojmů: Nazveme-li vše pravým jménem

29.10.2016 18:42

    

V tomto článku si přiblížíme některé pojmy z teorie učení, se kterými budeme dále pracovat: 

  • Podnět (stimulus) je jakákoliv detekovatelná změna prostředí. Podnětem je tedy každá změna prostředí (vnějšího i vnitřního), která má potenciál vyvolat reakci organismu, který ji detekuje. Podněty jsou zrakové, sluchové, chuťové, čichové a hmatové vjemy, které je kůň schopen svými smysly vnímat. Může to tedy může být pomůcka jezdce, nebo například biologická potřeba jako žízeň, která koně motivuje vyhledat zdroj vody. Podnětem  pro koňského pacienta je i zápach dezinfekce, osoba veterináře, typický předmět (např. injekční stříkačka, odčervovací pasta...), nebo i nervozita osob v jeho blízkosti. 

  • Odměna (posílení) je následek chování (přicházející buď z vnějšího, nebo z vnitřního prostředí), který zvyšuje pravděpodobnost, že toto chování, se bude v budoucnu opakovat. 

  • Trest je následek chování (přicházející z vnějšího, nebo vnitřního prostředí), který budoucí četnost výskytu chování snižuje. Co je v dané souvislosti trestem, a co odměnou o tom rozhoduje pouze a jenom kůň na základě své subjektivní zkušenosti.

 

Každé chování je prostředinictvím svých následků buď odměněno, nebo potrestáno. Není možné, aby zůstalo bez následků. Buď se vyplatilo, nebo ne. Díky tomu si všechny živé organismy během života vytváří repertoár chování, které je výhodné pro přežití. Na chování, které nepřineslo žádný užitek, nebo hůř, nemá smysl plýtvat energií. Odměnou není vždycky pamlsek a trestem klepnutí přes čumák, někdy je následkem chování sotva postřehnutelná změna prostředí. To, jestli se konkrétní chování koni vyplatilo, nebo ne, poznáte podle stoupající, nebo klesající chuti ho znovu předvést. Svoji roli hraje i načasování odměny, nebo trestu. Kůň si je spojí s chovánímpři kterém se vyskytnou, nebo po kterém bezprostředně následují (do 2 - 3 vteřin).

 

 

  • Motivace je motorem vzniku chování. Rozlišujeme motivaci vnitřní (biologické pochody, pocity) a vnější (změny v prostředí). Například, pokud kůň zaznamená ve svém okolí potenciálně nebezpečný podnět, jeho motivací k pohybu je bezpečí - tedy rychle se dostat do bezpečné vzdálenosti.

  • Habituace je proces učení, kdy po opakovaném vystavení zvířete podnětu o stejné intenzitě, dojde k vymizení reakce zvířete na tento podnět. Tímto jednoduchým způsobem se koně učí celý život. Pokud by kůň měl na každý bezvýznamný podnět reagovat zběsilým úprkem, brzy by se vyčerpal. Habituaci nazýváme také jako zvyknutí si, nebo okoukání se.

  • Desenzitizace je proces využívaný k vytěsnění reakce zvířete na určitý podnět. Např. systematická desenzitizace koně na odběr krve, nebo jiné veterinární úkony. 

  • Senzitizace je proces učení, kdy dojde k vyvolání odpovědi na určitý podnět. To využíváme v jezdectví při zcitlivění koně na pomůcky jezdce. Ve veterinární medicíně se často povede koně senzitizovat neúmyslně – vystavením koně nepříjemnému podnětu o velké intenzitě, nebo opakovanému nepříjemného podnětu dojde k vyvolání reakce i u původně klidného koně.

 

Kůň (jako každý živý organismus) reaguje na opakované podněty buď postupnou habituací, nebo senzitizací. To závisí především na intenzitě podnětu. Pokud má podnět dostatečně nízkou intenzitu, kůň si na něj zvykne (habituuje se). Pokud ale intenzita překročí pomyslný práh a kůň ho vyhodnotí jako život ohrožující, pak zpravidla dochází k senzitizaci zvířete na daný podnět. Každé zvíře má tento práh jinde. Bohužel pro nás, nelze dopředu zjistit, kde.

 

 

  • Generalizace podnětů je proces učení, kdy je chování vyvolané jedním podnětem přeneseno na jiný, podobný podnět. Schopnost generalizace není u koní zdaleka tak vyvinutá jako u lidí. To znamená, že to, co člověku připadá, jako „to samé“, může kůň vnímat jako zcela jiný, nový podnět.

  • Klasické podmiňování je proces učení, kdy se neutrální podnět spojí s podnětem, který má z pohledu koně nějakou hodnotu pro přežití. Probíhá v přítomnosti, kůň neovlivňuje své okolí. Klasickým podmiňováním si kůň vytvoří asociaci např. mezi tvarem stříkačky, osobou veterináře, nebo člověkem v konkrétní pozici a bolestivým podnětem (vpich jehly).

  • Operantní podmiňování je proces učení pomocí následků chování. Při tomto typu učení zvíře aktivně manipuluje s okolím, aby získalo odměnu, a to buď pozitivní (získá něco příjemného), nebo negativní (odstraní, nebo se vyhne něčemu nepříjemnému). Operantní podmiňování můžeme rozdělit na čtyři kvadranty:                                                  (Operantnímu podmiňování je věnován celý následující článek.)

    • Pozitivní posílení

    • Negativní trest 

    • Negativní posílení 

    • Pozitivní trest

  • Učení: relativně permanentní změna změna chování ovlivněná zkušenostmi jedince. Jde o proces detekovatelný na biologické úrovni, a to vznikem spojů (synapsí) mezi jednotlivými neurony. Proč relativně permanentní? Protože zapomínáme. Nepoužívané synapse jsou jako cesty, kterými nikdo nechodí. I někomu, kdo má „paměť jako kůň“ se časem časem vytrácejí.

    

    Proces učení a zdokonalování se je evolučně zakódován jako jeden z mechanismů přežití. Probíhá neustále, v každém okamžiku jako reakce na změny v okolí. Proces učení není nikdy dokončen, a tak ani jednou naučené chování není trvalé, ale neustále se mění v závislosti na vnitřních a vnějších podnětech. Protože proces učení probíhá, i když se nám to zrovna nehodí, je nutné mít na paměti, že i ošetřování pacientů je svým způsobem trénink. Při každé interakci trénujeme chování, které bude kůň předvádět v souvislosti s daným úkonem, osobou, nebo situací do budoucna.

 

 

 

Použitá literatura:

Fiske Godfrey J.: How Horses Learn. Equine psychology applied to training. iUniverse;2005

McGreevy P., McLean A.: Equitation science; Wiley-Blackwell 2010

Šusta F.: Trénink je rozhovor, Nakladatelství Plot, 2014